Daniela (20): Na dovolenou s kamarádkou se nám vloudil jeden otrava. Už nikdy nechci "chillovat"

Smějící se kamarádky.

Kamarádky Daniela a Alice spolu plánovaly jet na dovolenou pod stan na Slovensko. Těsně před odjezdem se k nim, tak trochu nepozván, přidal David, kterého sotva znaly. Chvíle s ním střídaly záchvaty smíchu nad jeho osobou se záchvaty zoufalství z toho, jak otravný byl. Na tu dovolenou nikdo z nich nezapomene.

Den před odjezdem pod stan jsme s kamarádkou Alicí (20) seděly i s naší partou asi deseti lidí v hospodě. Na malé vesnici byl každý tak trochu něčí známý, a tak nebylo divné, když k nám přisedl David (22), se kterým jsem před tím nikdy nemluvila.

Pozval se na dovolenou, aniž by jej někdo zval

Všichni jsme si povídali a Alice se zmínila o tom, že se my dvě musíme krotit a jít brzy domů, jelikož máme v půl páté sraz na nádraží. Čeká nás náročná cesta několika vlaky do kempu v Senci.

Aniž by Davida někdo byť jen náznakem zval, zničehonic prohlásil, že by “jako asi mohl klidně jet taky, kámo”. Prý další týden nic nemá. Na reakci nečekal a další větou nám oznámil, že v půl páté bude na nádraží čekat taky.

Byla jsem zásadně proti, ovšem bohužel jen v mé hlavě. Nahlas jsem si netroufla říct mu, že s námi rozhodně nejede. Doufala jsem, že Alice, která neměla takový problém říkat lidem smutné věci, to zatrhne. Ona však k mému překvapení řekla, že tedy vezme větší stan pro čtyři lidi…

Nepomohl nám ani se stanem

Ráno mě na nádraží čekalo velké zklamání, když se David opravdu objevil s batůžkem a spacákem v ruce. Ve vlaku mě pak začal štvát ještě dříve, než jsem čekala. David byl prototyp vesnického zhulence, co stále používá slovo chill ve všech možných variacích.

Pro ty, co neví, “chill” znamená v přeneseném smyslu něco jako “super pohodička”. My s Alicí jsme zase rády pily, což příliš nedělal on. Naše životní filosofie zkrátka byly odlišné.

Už při prvním přestupu začal štvát i Alici. Na její prosbu, zda by vzal stan, jelikož táhla těžký batoh se zásobou jídla a pití, a tašku se spacákem a karimatkou, odpověděl se smíchem, že nemůže, protože by se zlomil. “Vždyť jsem samá kost a žádný svaly…” řekl. Od té chvíle jsme mu říkaly Taťka Šerpa nebo Kosťa.

Nic si s sebou nevzal

Po strastiplné cestě se zhuleným klukem, který nezavřel pusu a neustále filosofoval o životě a divil se naprosto banálním věcem, jsme konečně dojeli do Sence. Alice rozložila stan, zatímco David se šel projít. Samozřejmě jej nenapadlo nabídnout pomoc.

Ačkoli prohlašoval, jak alkohol nepije, ten náš mu pít nevadilo. Stejně tak jídlo, jelikož jej nenapadlo nabalit si něco, jenom tubu Pringles…

Na “stupnici chillu” to je dva z deseti

Snad nejdivnější a nejotravnější Kosťova libůstka byla vše hodnotit na “stupnici chillu”. Popíjení na pláži – moje a kamarádčina oblíbená dovolenková činnost – jej nebavilo a byl to chill jen dvě z deseti. Jet na šlapadle a převrátit ho už pak bylo lepší. Chill sedm z deseti.

Hned první večer jsme se seznámili s partou bezva kluků, co měli párty stan a kempili hned vedle nás. I oni si Taťku Šerpu rychle “zamilovali” a otázka “Tak co, Davčo, kolik má tato chvíle bodů na stupnici chillu?” padala minimálně jednou za hodinu.

Zároveň jsme si vymysleli pravidlo, že kdykoli řekne Kosťa nějakou variaci na slovo chill, dělali jsme všichni kraba. To znamenalo udělat poloviční most, ovšem zvednout se i na rukou a chodit tak ze strany na stranu. Za celý týden nepochopil, co je spouštěčem tohoto našeho chování.

Z Kosti se stal Jednonožka

V den odjezdu si Kosťa uvědomil, že nejen vlak tam, ale i vlak zpět něco stojí, což nečekal. Koupily jsme mu s Alicí napůl jízdenku, aniž bychom čekaly, že nám to někdy vrátí. Už nám to bylo jedno, hlavně, ať jsme doma a daleko od něho.

Když jsme se vrátili domů a každý šel svou cestou, opravdu jsem si oddechla. Rozhodla jsem se, že už nikdy nebudu brát ohledy na city druhých a naučím se lidem říkat NE.

Půl roku poté jsem na sociální síti viděla příspěvek od Davči, stálo v něm: “Cítí se neúplně” a “Neskákejte z jedoucího vlaku, nemám nohu”. Zdrhal prý před revizorkou a namísto pokuty se rozhodl vyskočit z okna na záchodě. Davča byl zkrátka klasik. Od té doby už mu neříkáme Kosťa ani Šerpa, ale Jednonožka…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články