Šimečka: Babišovi možná bude bližší krajní pravice. Fico chce ovládnout nezávislé instituce

Šéf strany Progresivní Slovensko a místopředseda Evropského parlamentu Michal Šimečka

Českému expremiérovi Andreji Babišovi (ANO) by možná byla bližší krajní pravice než frakce evropských liberálů (ALDE), k níž patří jeho hnutí. V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl předseda strany Progresivní Slovensko (PS) a slovenský opoziční lídr Michal Šimečka. Ačkoliv je jeho PS s Babišovým ANO ve stejné frakci, často čelí útokům ze strany českého expremiéra. Šimečka také kritizoval kroky slovenského předsedy vlády Roberta Fica, který si podle něj chce podmanit nezávislé instituce včetně bezpečnostního aparátu či veřejnoprávních médií.

Před půl rokem jsme se v rozhovoru bavili, že vztahy mezi Českem a Slovenskem jsou velmi dobré, možná dokonce nejlepší za poslední roky. Od té doby došlo k rozkolu mezi vládami Petra Fialy (ODS) a Roberta Fica zejména kvůli zahraniční politice a odlišnému pohledu na ruskou invazi na Ukrajinu. Jak je tento rozkol vnímán na Slovensku?

Zarezonovalo to právě proto, že bez ohledu na to, jaká je u moci vláda, jsou vztahy mezi našimi národy asi nejsilnější na světě. Z mého pohledu je zahraniční politika Roberta Fica, jeho příklon k Rusku a rétorika naprosto nepřijatelná. V tomto smyslu jsem rozuměl gestu a kroku české vlády, ale zároveň je klíčové dodat, že Slovensko není jen Robert Fico. Na Slovensku je obrovské množství lidí, které vnímá, kdo je na Ukrajině agresor, a že oběti máme pomáhat, a to i vojensky. Je tu obrovské množství lidí, které chce vidět silné a konstruktivní Slovensko v rámci západní civilizace a silný partnerský vztah k České republice. To, co dělá Robert Fico, jeho gesta i třeba setkání se Sergejem Lavrovem (Ficův ministr zahraničí Juraj Blanár se nedávno sešel s ruským šéfem diplomacie Lavrovem, pozn. red.), považuji za nepřijatelné. To ale není celé Slovensko.

ČTĚTE TAKÉ: Na Slovensku vyhrál proruský prezident, píší média o Pellegrinim. Podporu našel u Babiše

Vztahy mezi vládami jsou evidentně napjaté. Jak je to ale mezi běžnými Čechy a Slováky?

O to právě jde. Podle mě tam narušené nejsou. Rodinných, přátelských, pracovních a ekonomických vztahů je velké množství. Naše vztahy mají obrovskou šířku a hloubku. To se nezmění ani krokem české vlády, že se nebudou konat mezivládní konzultace. Koneckonců i vztahy na exekutivní úrovni mezi ministry nebo mezi naší Národní radou a vaší Poslaneckou sněmovnou nadále probíhají. Jediné, co se stalo, je, že nejexkluzivnější nástroj vzájemných vztahů je suspendován. Nemyslím si, že to vzhledem k tomu, jak jsou naše dvě země propleteny, může něco ohrozit. Respektive věřím, že ne.

Chápu, že to není vaše role coby opozičního lídra, ale jak takové vztahy napravit?

Je to pochopitelně hlavně úloha vlády, v tom máte pravdu. Doufám, že si to slovenská vláda uvědomuje, záleží jí na diplomatických vztazích s českou vládou, a že už teď dělá všechno pro to, aby se vrátily na nejvyšší možnou úroveň. Co ale můžeme dělat my z opozice nebo já z pozice místopředsedy parlamentu, je nadále intenzivně budovat kontakty s českými politiky. Sám jsem byl nedávno v Praze na setkání s premiérem Fialou či předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09). Veřejně jsem při tom říkal, že Slovensko vážně není jen Robert Fico a zdůrazňoval jsem, že naše vztahy jsou mnohem silnější než aktuální politické konstelace v Česku či na Slovensku. Přesahuje to dennodenní politiku.

V Praze jste se sice setkal s premiérem či předsedkyní dolní komory Parlamentu, ale v rámci Evropské unie jste ve stejné frakci (ALDE) jako hnutí ANO expremiéra Andreje Babiše. S tím jste se nesetkal, on sám na prezidenta Slovenska podporoval Petra Pellegriniho a vůči vám i Progresivnímu Slovensku se vyjadřoval velmi negativně. Jaký je vlastně vztah mezi Progresivním Slovenskem a ANO?

Žádný není. Je formální v tom, že patříme do stejné politické rodiny v Evropě a frakce v Europarlamentu, ale to je vlastně všechno. Já se sám sebe ptám, zda Andreji Babišovi není bližší krajní pravice. Například by se nabízelo partnerství s (Viktorem) Orbánem v nějaké frakci. Je to opravdu velmi zvláštní, a to nejen teď při prezidentských volbách, ale i při nedávných parlamentních na Slovensku, aby tímto způsobem partnerská strana napadala jinou. Ale není to na mě, je to na ANO.

Já se sám sebe ptám, zda Andreji Babišovi není bližší krajní pravice. Například by se nabízelo partnerství s (Viktorem) Orbánem v nějaké frakci.

Po nedávných parlamentních volbách jste vy osobně vyměnil Europarlament za slovenskou Národní radu. Tam to bývá někdy divoké, vzduchem létají vulgarismy, ale i láhve či sklenice s vodou. Nelitujete toho přestupu?

Vůbec toho nelituji. Ano, je to v mnohem jiné než Evropský parlament. Voličům jsem však slíbil, že pokud Progresivní Slovensko uspěje a bude součástí Národní rady, ať už v opozici či ve vládě, tak chci působit na Slovensku coby předseda nejsilnější opoziční strany. Cítím vůči našim voličům odpovědnost a závazek. Myslím, že naše práce v Národní radě společně s dalšími opozičními partnery má velký smysl.

Každopádně, u moci je teď vláda staronového premiéra Roberta Fica. Vy jeho kroky často a hojně kritizujete, pořádáte proti němu demonstrace. Působí to, že mezi koalicí a opozicí panuje otevřená válka, při které není možné se shodnout prakticky na ničem. Je ten dojem správný?

Nevím, zda bych použil termín „otevřená válka“. Je normální, že opozice s vládní koalicí v mnohém nesouhlasí, předkládá své alternativy a kritizuje řešení, které vláda navrhuje. To je v demokracii normální. Na Slovensku je obrovský problém, že Robert Fico se svojí čtvrtou vládou posouvají zemi geopoliticky někam jinam. Ohrožují naše zahraničně-politické zájmy a dostávají nás do izolace. Dlouhé roky tu nebylo, že by zahraniční politika byla v centru politického zápasu.

Druhý problém je, že se snaží centralizovat a podmanit nezávislé instituce. Ať už jde o bezpečnostní aparát, prokuraturu či veřejnoprávní televizi (RTVS). Není to běžný spor mezi vládou a opozicí o daních či penězích, ale je to zásadnější spor o tom, zda má Slovensko zůstat právním státem a demokracií s institucemi, které jsou nezávislé na vládnoucí moci. Možná proto je to tak vyhrocené, ale to je bohužel cesta, kterou si vybral Robert Fico. Stejně jako si vybral cestu novely trestního zákona, kterému říkáme „promafiánský balíček“, kterým by v podstatě dal amnestii obrovskému množství zlodějů a korupčníků – jeho lidem. Kvůli tomu byly ty protesty. Kdyby Fico vládl tak, jak sliboval a dělal opatření ve prospěch lidí, demonstrace nebudou. Možná i opoziční práce by vypadala jinak. Zvolil si cestu a my musíme reagovat.

Demonstrace pořádá často vaše Progresivní Slovensko společně se stranami Svoboda a Solidarita (SASKA) či Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH). Na druhou stranu, část opozice chybí, konkrétně hnutí Slovensko či strana Demokraté kolem expremiérů Igora Matoviče a Eduarda Hegera. Proč tomu tak je?

Tak to úplně není. Mnoho představitelů i z neparlamentních stran a dokonce, pokud si správně pamatuji i někdo z hnutí Slovensko (dříve hnutí OLaNO Igora Matoviče, pozn. red.), na demonstracích vystupovalo. Organizátoři jsou tři, tak se to na začátku zformovalo, když jsme si s kolegy ze SASKA a KDH řekli, že zorganizujeme první protest. Klíčové ale je, že to není o politických stranách. Mnohé z těch protestů jsou organizovány občanskými iniciativami často mimo politické strany a to napříč celým Slovenskem. Vystupují různí lidé z různých stran a to i neparlamentních. Tím, že máme v rámci opozice nadstandardně dobré vztahy se SASKA a KDH, a protože organizace protestů fungovala tak dobře, situace se vyvinula takto. Proto také opoziční protesty přilákaly tolik lidí. Považuji to za úspěch naší spolupráce a možná také za dobrý příklad toho, že spolu umíme fungovat v opozici. Vždy jsem ale říkal, že není důležité, kdo je na pódiu, ale pod ním.

PODÍVEJTE SE: Komentátor Arpád Soltész o slovenských prezidentských volbách

Každopádně, kdybyste se v opozici sjednotili, nehrálo by vám to do karet?

Nevím, co to úplně znamená sjednotit se. S KDH ani SASKA sjednocení nejsme. Na mnoho otázek máme odlišné názory, například KDH je konzervativní a Progresivní Slovensko naopak liberální.

Jde mi o ty demonstrace, protože tam je ten cíl, který máte všichni, naprosto jasný.

Ano, to máme. Když v parlamentu probíhaly obstrukce proti novele trestního zákona, tak se na tom podílelo i hnutí Slovensko a spolupráce to byla velmi dobrá. Protesty byly ale jednoduše organizované už od začátku v tom zmíněném formátu, takže jsme neviděli zásadní důvod něco měnit. Protesty se ale rozrostly a formátů bylo po celém Slovensku strašně moc. Je důležité říct, že to není jen Bratislava. Já tedy v organizaci nevidím žádný problém, ale obávám se, že pokud bude vláda pokračovat tímto válcem na nezávislé instituce a demokracii na Slovensku, tak bude potřeba v demonstracích pokračovat.

Protesty jsou čím dál rozsáhlejší. Na druhou stranu však zatím nevedly k tomu, že by Robert Fico a spol. odstoupili nebo upustili od kontroverzních kroků. Mají vlastně tyto akce smysl?

Určitě mají smysl jako vyjádření nesouhlasu a veřejného tlaku na vládu. Je nutné si také zpětně uvědomit, jaký měl být průběh novely trestního zákona, vůči které bylo největší množství protestů. Robert Fico to chtěl mít hotové a schválené ještě před Vánocemi, protože momentem, kdy by zákon nabyl účinnosti, by bylo obrovské množství činů promlčené a všichni jeho lidé, kteří jsou obžalovaní z korupce či podvodů, by rázem byli na svobodě a nemuseli by se ničeho obávat. Těch lidí jsou desítky a toto se mělo podle původního plánu stát už v lednu. I díky protestům a dobré konstruktivní práci celé opozice v parlamentu se podařilo natáhnout čas, běžela veřejná debata a vytvořil se prostor, aby se zákon dostal na Ústavní soud. Ten pak pozastavil účinnost velké části novely. Neříkám, že to bylo čistě díky protestům, ale přispěly k tomu, že se vytvořil prostor na rozhodnutí Ústavního soudu.

V té době sehrála svoji roli i prezidentka Zuzana Čaputová, která zákon sice podepsala, ale měla k němu velké výhrady. Řekla, že to učinila právě proto, aby dala Ústavnímu soudu více času.

Přesně tak. Ze strany paní prezidentky to bylo správné rozhodnutí.

Zuzaně Čaputové za pár měsíců končí mandát. Jak byste toto období shrnul?

Z mého pohledu byla Zuzana Čaputová nejlepší hlavou státu, kterou jsme v moderních samostatných dějinách Slovenska měli. Byla nezávislou prezidentkou, to je třeba říci, protože svoji kampaň začínala jako místopředsedkyně Progresivního Slovenska. Já sám jsem se tehdy její kampaně účastnil a byly obavy, zda bude coby prezidentka nadstranická. Stejně tak je nutné jednoznačně říct, že ve vztahu ke všem vládám, které se mezitím vystřídaly, je všechny dokázala podpořit v dobrých věcech a těžkých časech, ale zároveň je zvládla i kritizovat, když bylo nutné pojmenovat společenské problémy. Dokázala přinášet nová témata do veřejné debaty a zároveň skvěle reprezentovala Slovensko v zahraničí. To je podle mě kombinace, která se těžko překonává, ale věřím, že tato tradice dobrých prezidentů a prezidentek bude pokračovat.

Z mého pohledu byla Zuzana Čaputová nejlepší hlavou státu, kterou jsme v moderních samostatných dějinách Slovenska měli.

Na druhou stranu, nevyčítáte jí, že se nepokusila zabojovat o druhý mandát, když jí průzkumy predikovaly, že by měla velmi vysokou šanci jej obhájit?

Na jaře, když oznámila své rozhodnutí znovu nekandidovat, o tom byla diskuse. Jediné, co k tomu můžu říct, je, že to respektuji. Budoucnost Slovenska a demokracie v zemi nemůže stát na zádech jednoho člověka, i když jde o vynikající političku, jakou je Zuzana Čaputová. V tom jejím rozhodnutí rozumím a beru to tak, že musíme zabrat my všichni ostatní. Už bych se k jejímu rozhodnutí nevracel, protože bylo debatované, komentované a mně se zdá, že nám tím chtěla vyslat odkaz, že to nikdy nestojí na jednom člověku.

Myslíte, že budoucnost Zuzany Čaputové může být zpátky v Progresivním Slovensku, ze kterého vzešla? Připomenu, že teď za vás do evropských voleb kandiduje nedávný úřednický premiér Ľudovít Ódor, a máme tu i příklad exprezidenta Andreje Kisky, který z prezidentského úřadu kandidoval do Národní rady.

Ano, a jsem velmi rád, že bývalý premiér Ódor je lídrem naší kandidátky do eurovoleb, ale je to trochu jiná situace. Paní prezidentka oznámí veřejnosti své plány po prezidentském úřadu poté, co jí skončí mandát. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se chystala v politické kariéře pokračovat. Ani nic takového neříkala. Spíš mám pocit, že její slova naznačují opak. V této chvíli to každopádně není téma.

Rozhovor s předsedou Progresivního Slovenska Michalem Šimečkou vznikl krátce před prezidentskými volbami na Slovensku. Jeho názor na oba kandidáty, Petra Pellegriniho a Ivana Korčoka, si můžete přečíst i poslechnout zde: