"Jsem v pasti, manžel mi nic nedovolí. Uvízla jsem ve zlaté kleci," stěžuje si Karolína. Terapeutka radí, co s tím

Smutná žena

Každý se snaží mít se dobře, zabezpečit sebe i své děti. Ne vždy se to podaří tak, jak bychom si představovali. Třeba z finančních důvodů. Své o tom ví i Karolína, kterou nedostatek peněz v dětství poznamenal. Vybrala si partnera, který si ji hýčká, ale uvědomila si, že se dostala se do zlaté klece. Teď neví, jak se z ní dostat ven. Co radí terapeutka?

Žiju vlastně ve zlaté kleci a nevím, jak se z toho dostat. Mám celkem pět sourozenců, rodiče pracovali a peněz doma moc nebylo. Jako jedna z nejmladších, jsem dědila po starších sourozencích všechno – oblečení knížky, boty. Ve škole se mi kvůli tomu smáli a šikanovali mě. Slibovala jsem si, že až vyrostu, budu mít peníze a nebudu chudá. Ve škole jsem byla spíš průměr, ale dostala jsem se na vysokou a pak do reklamní agentury. Vydělávala jsem si hezké peníze, investovala je do svého vzhledu, a tak nebylo divu, že se o mě zajímali muži. Já si vybírala takové, kteří měli tučné konto, byli zajištění a mohli mi nabídnout život o kterém jsem snila.

Žiju ve zlaté kleci

Karel je o 15 let starší než já. Nikdy mi to nevadilo, naopak. Seznámili jsme se před deseti lety, bylo skoro třicet, byla jsem zvyklá si užívat a chtěla jsem tak žít i dál. Nevím, jestli jsem byla zamilovaná, měla jsem Karla ho ráda, líbilo se mi, že je gentleman, umí se postarat a zahrnuje mě pozorností a dárky. Vzali jsme se a mně začalo krásné období. Hodně jsme cestovali, pořídili si dům, hospodyni. Já jsem nemusela pracovat, pečovala jsem jen o sebe, o svůj vzhled, chodila na nákupy. Pocit, že nemusím myslet, kolik co stojí, byl opojný.

Jenže jsem se pomalu, ale jistě dostávala do pasti. Karel mě brzy nechtěl nikam pouštět. Za kamarádkami na kafe, večeři. Ven jsem mohla jedině s ním. Když jsem přišla s tím, že holky jedou na víkend do Říma a chci jet taky, byl oheň na střeše. Nakonec jsem nejela. Namlouvala jsem si, že mě miluje, ale teď vidím, že mě chtěl jen zasadit do svého domu jako do zlaté klece. Musím čekat na to, až přijede domů. Teprve pak můžeme vyrazit na nákupy, do kina nebo na večeři. Když přijede odpoledne. Jenže často z práce jezdí večer a to jen proto, aby mě vyzvedl a jedeme tam, kam chce on. Chci žít, jít ven, bavit se. Jsem ve zlaté kleci a nevím, jak se z ní dostat ven. Jde to vůbec? Děkuji za radu.

Vyjádření terapeutky Lucie Mucalové

Alchymie vztahů. Mnohdy máme pocit, že se zamilujeme a vůbec nevíme, proč do tohoto člověka, co nás okouzlilo. Je v tom mnoho aspektů, mnoho nevědomých procesů, které se začnou rozkrývat a začnou být jasnější po čase, po letech. Váš příběh je vlastně o holčičce, která dala sama sobě slib, že až se postaví do dospělého života, nechce pokračovat v tom, co žila ve své rodině, jelikož situace byla taková, jaká byla. Vlastním úsilím jste dosáhla úspěchu a potkala muže, co zapadal do Vašeho slibu sama sobě. Potkali se dva lidé, co si uměli vytvořit život v hojnosti. A nějaký čas to bylo vyhovující a moc hezké. Postupem času se začala vynořovat odlišnost v tom, jak má vypadat partnerství mezi mužem a ženou. Neznám část příběhu Karla, odkud pochází, jakou má za sebou historii, co je za tím, že Vás chce mít doma, jak píšete, ve zlaté kleci. Může to tak vypadat, ale co je za tím za příběh, napadá mě? Chce mít Karel ženu ve zlaté kleci nebo je to jeho odlišný projev lásky, byť čtený z venku jako jasné “vězení”. Možná čekáte, že pochopí, že Vám v takovém životě není dobře. Otázkou je, co už jste udělala, co jste s mužem otevírala nebo jaké nyní možnosti máte, jen sbíráte odvahu. To, co vás na začátku spojovalo, vás po letech oddaluje. To, co na povrchu nějak vypadá, může být v hloubce jinak. Možná máte odlišný pohled na to, jak se projevuje láska. Někdo ji projevuje tím, že dává dostatek svobody, někdo tím, že plně zajišťuje rodinu a má pocit, že být spolu je jasné a dostačující.

Co je správně? Nevíme. Každý vztah je originální s originálním příběhem. Nevím, jak chcete situaci řešit. Napadají mě různé varianty, ale jsou to pouze hypotézy, jelikož z kousku příběhu tak málo vím.

1. Zkusit o situaci mluvit, zůstaňte u “JÁ” ne u TY bys měl, ty jsi takový. Ale já se cítím, mně je smutno, já to potřebuji jinak.

2. Možná by vám pomohla podpora nestranné osoby, párového terapeuta. Na konzultace za mnou chodí páry, co na povrchu měly tak jasno, ale postupem času nahlédly na to, co dalšího tam je, proč to tak odlišně máme. Z oddálení hledají cestu k přiblížení. 

3. Vaše rozhodnutí postavit se za sebe. Jaké varianty Vás napadají, jaké máte možnosti? Najít si nestrannou podporu pro sebe, vyhledat psychologa nebo terapeuta.

4. Jistě existují i další varianty, které zde nezmiňuji. 

Nechci zde otiskovat to, že někdo z vás to má lepší, někdo horší. Tohle je cesta zaviňování. Naopak Vás chci podpořit k hledání řešení. Čím déle budete nevyřčené polykat, tím emotivnější může situace být. 

Kdo je Lucie Mucalová

koučka, terapeutka, párová poradkyně inspiruje ženy, jak zvolnit, nadechnout se a získat zpátky svou životní energii. Napomáhá ke spokojenějším vztahům. www.wellnesspromysl.cz

Související články