Dojemná péče o Svobodu. Tu skutečnou, i o Cyrila, toho nábožnýho

GLOSA. Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová se domnívá, že v Česku bují totalita. Zní to od političky z Národní fronty Agrofertu legračně; když k tomu doplní slova o padesátých letech, je to už trochu smutnější, ale pořád v rámci sice hanebné, ale už měsíce známé linie, kterou Babišovy surikaty hlásají. Nejlepší je, že se k tomu poslankyně nechala excitovat situací u lidovců, kteří aktuálně řeší, co se svým bývalým předsedou Cyrilem Svobodou a se sebou vůbec.

„Tak nám zabili Svobodu,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi.

„Kterýho Svobodu, paní Jermanová?“ otázal se Švejk. „Já znám dva. Jednoho, ten je primátorem v Praze, toho s černým kašlem. A potom znám ještě svobodu projevu, ale tu zabili dávno,“ pravil ten arbitrovaný blb a dál si mazal kolena opodeldokem.

„Ale milostpane, Cyrila Svobodu, toho nábožnýho.“

Je až dojemné, s jakou péčí se politici hnutí ANO starají o aktuální vnitřní situaci ve straně lidové. Připomeňme, že její místopředseda Petr Hladík o víkendu navrhl vyloučení bývalého předsedy Cyrila Svobody, údajně pro jeho proruské směřování, odklon od stranické linie a také pro spolupráci s majitelem hnutí ANO Andrejem Babišem.

V týdnu kolem toho proběhly nějaké tanečky, předsednictvo se od Svobody distancovalo, vyzvalo ho k odchodu a věc případného vyloučení nechalo na celostátním výboru, kterému podle stanov náleží.

Tu se nám na scéně zjevuje poslankyně Jermanová, pečující o kvalitu demokracie.

Své vměšování, na první pohled nemístné, Jermanová vysvětluje mistrným řečnickým obratem „je to vaše věc, ale…“, který přirozeně patří do kategorie argumentačních klamů:

„Tady přece nejde o Cyrila Svobodu, ale o pokrytectví bratrů lidovců, kteří mají plná ústa nálepek o demokracii a pak se chovají takhle. Jinak je to samozřejmě vaše vnitřní věc, ale netvařte se navenek jako mravokárci.“

Když na vidle, tak s rozběhem

Věcně srovnání s 50. léty kulhá na obě nohy. V 50. letech minulého století se ve stranách možná také vylučovalo, ale většinou až poté, co dotyčný skončil na dvacet let v kriminálu nebo uranových dolech, případně na šibenici.

Celé to spolu se stalinskými poradci kaučovala komunistická strana, jejímž členem byl Jermanové představený, nynější šéf politicko-ekonomického holdingu Andrej Babiš. Ta nejhorší zvěrstva se děla pod taktovkou Státní bezpečnosti, které Babiš dělal nejprve důvěrníka a později agenta.

Ten Babiš, kterému Svoboda dělal od roku 2017 poradce, a to v době, kdy byli jeho lidovci v opozici a s hnutím ANO už po předchozím volebním období nechtěli mít nic společného.

Když už si chce poslankyně Jermanová nutně nabíhat na vidle, proč tak činí s takovým rozběhem? To musí bolet.

K její větě „Vylučuje vlastní členy, dokonce svého expředsedu, za to, že má odlišný názor.“ S vylučováním za názor mají v hnutí ANO zkušenosti, jak Jermanové vytkli diskutující přímo pod jejím výkřikem. Šlo třeba o případ moravskoslezského hejtmana Ivo Vondráka, kterého před vyloučením za podporu Petra Pavla v prezidentské volbě zachránila jen vlastní rezignace.

Pravda je, že nevkusného srovnání se nebojí ani Cyril Svoboda. „Když má někdo jiný názor, tak mu zakážou mluvit. To dělali Stalin, Dzeržinskij, Gottwald a tahle parta,“ řekl při své obhajobě iDNES.

Znovu: Stalin, Dzeržinskij a Gottwald svým odpůrcům ani tak mluvit nezakazovali, jako je houpali na oprátce.

Zástupný boj o Svobodu

Když jsme se dostatečně pokochali nádherou argumentů poslankyně Jermanové, řekněme si, že si za to můžou lidovci sami. Vylučovat Cyrila Svobodu a vůbec tahat špinavé prádlo na veřejnost je v jejich situaci vůbec to nejlepší, co můžou pro záchranu klesajících preferencí udělat.

Vzpomeňme si, jak se svými expředsedy, v tu dobu už v rolích škodících brouků, léta bojovali v ODS nebo v ČSSD. Jak Jiří Paroubek opakovaně zkoušel zkrotit Miloše Zemana, aby pak další předsedové zkoušeli nějak vyjít s Jiřím Paroubkem. A jak to všechno dopadlo. Nemluvě o tom, jak složitě hledali v ODS způsob, jak aspoň navenek donutit Václava Klause k paktu o neútočení.

Cyril Svoboda si situaci užívá. Ze strany odejít nehodlá a dá se mu věřit, že nechce být ani vyloučen. Ne už ale, že nechce být vylučován. V tom si lebedí a média ho ráda vyslechnou.

Jsou to dva měsíce, co aktivně začal obrážet redakce se svým otevřeným dopisem Marianu Jurečkovi, který mediálně vděčně pojmenoval situaci u lidovců slovy, že je strana ve stavu klinické smrti. Dnes je tento dopis hojně citován a pro Svobodu má cenu argumentu, že na něj nedostal odpověď. Druhá věc ovšem je, proč ho Svoboda nejprve nenabídl k vnitrostranickému projednání.

Je celkem zjevné, že boj o Cyrila Svobodu je jen zástupný. Pokud ho chtěli vylučovat, mohli tak učinit před šesti lety. Spolupráce s „cizí mocí“, a zde máme na mysli zatím jen hnutí ANO, byla dostatečným důvodem a nikdo by tehdy neřekl ani popel a prach z kuřecího separátu.

Dnes je situace daleko obtížnější a lidovci už jistě vědí, že Hladíkův návrh, který ho snad má na podzim kvalifikovat v boji o předsedu strany, žádný pozitivní efekt nepřinese.

Strana lidová je v hluboké krizi, čeká ji několik zásadních rozhodnutí. Zda v klíčových sněmovních volbách v roce 2025 kandidovat samostatně, či v nějaké koalici, zda vyměnit předsedu, případně celé vedení (jak mimochodem navrhoval Cyril Svoboda v době po Jurečkově vánočním večírku).

Čím dřív najdou lidovci odvahu tyto věci vyřešit, tím dřív skončí jejich agónie. Případ Cyrila Svobody je jen nedůstojné zástupné divadlo.