Miroslav Donutil dává ženě k výročí každý rok stejný dárek. Leze to do peněz, říká

Miroslav Donutil dává ženě k výročí každý rok stejný dárek. Leze to do peněz, říká

Když Miroslav Donutil jako mladý nadějný herec startoval svoji kariéru a dostavily se první úspěchy, přízně fanynek si náležitě užíval. Přestože však po něm toužilo spoustu žen, jeho srdce už téměř 50 let patří jen jedné. S manželkou Zuzanou je spojil osud, když v roce 1977 jejich společný kamarád pořádal večírek. Herec na něj původně neměl jít, na poslední chvíli však změnil plány.

„Jsme spolu 46 let. Brali jsme se 30. prosince. A moje žena chtěla jako svatební kytici konvalinky. Bylo to hezké, konvalinky jsem sehnal od kamaráda, který je pěstoval ve sklepě. A od té doby jí každý rok 30. prosince dávám kytici konvalinek. Jde to do peněz,“ uvedl.

Kromě herectví Donutila lákala žurnalistika

„Přál jsem si být novinářem, lesním inženýrem nebo námořníkem. To pramenilo z toho, že jsme nikam nemohli, byli jsme tady zavření a já jsem chtěl cestovat. Tak jsem si říkal, že jako novinář budu mít příležitost se někam podívat. Pak jsem zjistil, jaký to byl omyl, co bych všechno musel absolvovat a co bych možná musel i psát, abych se vůbec někam mohl podívat,“ prozradil Donutil, jaké jiné profese ho v minulosti lákaly.

Mohlo by vás zajímat: Rodinné trápení a výčitky Miroslava Donutila. Může za ně nejstarší syn

O cestování se zajímal i proto, že měl na škole rozšířenou výuku cizích jazyků. „Ve škole jsme měli angličtinu, francouzštinu, latinu a ruštinu. Ruštinu jsme mít museli, ta byla povinná, latina taky na humanitní větvi, anglicky jsem se chtěl učit a francouzštinu jsem pustil k vodě. Na konci maturitního ročníku se nám paní učitelka pomstila a nechala mě z ní propadnout,“ zavzpomínal na studijní léta.

A jak dopadl jeho reparát? „U mě je to tak, že se zatvrdím a jdu si za tím. Třída mi řekla, ať jdu dělat zkoušky na JAMU, že mám talent, že mě vezmou. A oni mě vzali. Posílen tímto vědomím, trošku namachrován, jsem se nastěhoval ke kamarádovi, který studoval v Dijonu. Ten mě naučil francouzsky a naučil mě za tři měsíce víc než paní profesorka. Přišel jsem tehdy k reparátní komisi, tam seděl ředitel, kterého jsem nenáviděl a on mě měl rád. Spustil jsem tam, profesorka koukala. Ředitel mi řekl, že z pětky na jedničku by to byl velký skok, jestli se spokojím s dvojkou,“ vysvětlil v 7 pádech Honzy Dědka, které můžete sledovat v úterý od 21:35 na Primě.

V mládí svým výkonem urazil herecké bardy

Donutil už za studií hrál v Divadle Husa na provázku, kde působil od roku 1973 až do roku 1990 a ztvárnil celkem 65 rolí. Poté se stal členem souboru Činohry Národního divadla, jehož součástí byl do roku 2013. Po premiéře jeho první hry Strýček Váňa, v níž se představil po boku Bronislava Poloczka, Aloise Švehlíka či Miroslava Macháčka, v novinách vyšel článek s titulkem: Na scéně ND se konečně objevil živý herec mezi mrtvolami.

„To je skvělý nástup, nicméně vám to nepomůže. To byli velcí herci a těch se to samozřejmě dotklo. Ale to bylo krásné představení, to bylo moje první představení v Národním divadle,“ zavzpomínal na začátky v Národním divadle.

Přečtěte si: Tajemství Miroslava Donutila: Měl žen jako Casanova, manželku sbalil za 40 vteřin

Už je to téměř 30 let, co měla v Národním divadle premiéru hra Sluha dvou pánů, v níž se Miroslav Donutil ujal dvojrole. „To vzniklo úplně náhodně. Tehdy se na repertoáru ND objevila jedna hra, která neměla úspěch. A ředitel řekl: ‚Okamžitě to stáhněte a nasaďte úspěšnou hru.‘ Ivan Rajmont za mnou přijel a řekl, že v hlavě nosí Sluhu dvou pánů a že by chtěl, abych hrál Truffaldina,“ objasnil.

„Nepočítal jsem s tím, měl jsem mít volno. Řekl jsem mu, že když mi dá takovou volnost, jakou dal Goldoni svému herci, a budu moct improvizovat, tak možná. A on souhlasil. Mělo to 600 repríz, to bylo nejvíc za historii ND. Hrál jsem to s velkým nadšením a hrozně rád. Nikdy jsem si nepředstavoval, že něco tak krásného zažiju,“ dodal s úsměvem na tváři.