Poslední český rytíř vyjel na koni proti nacistickému tanku. Poznejte krásnou legendu o našem Donu Quijotovi

Teoretické znázonění klíčového střetu

Příběh o donkichotském chování majitele zchátralé dobršské tvrze Josefa Menčíka patří mezi nejoblíbenější vyprávění. Legenda začíná tragédií a má smířlivý konec. Je ale skutečně pravdivá?

V září roku 1938 se Itálie, Francie a Velká Británie pokusily zamezit většímu válečnému konfliktu a jejich zástupci s Adolfem Hitlerem podepsali v Mnichově dohodu o tom, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území Německu. Nedlouho nato se československé jednotky začaly stahovat z hranic.

Nacisté, kteří následně začali Sudety obsazovat, se nesetkali s velkým odporem. O to větší asi bylo jejich překvapení, když jim v ústrety vyjel podivný mužík na koni. Byl oblečený ve středověkém brnění poskládaném z několika různých historických oděvů a v ruce třímal halapartnu. Stoupnul si přímo před nacistický tank a prohlašoval, že odmítá vydat české hranice.

Don Quijote Dobrše

Ten podivín byl Josef Menčík ze starodávné šumavské vesničky Dobrš. Lidová vyprávění o něm začínají rokem 1911. Povídá se, že ho nesmírně fascinovaly rytířské příběhy plné odvahy a cti. Natolik, že se rozhodl koupit část místní zchátralé tvrze. Po okolí k pobavení místních i dětí rád jezdil na koni oblečen v rytířské zbroji. Na svém „panství“ shromažďoval různé středověké harampádí, starožitnosti, kusy brnění, helmy i rozličné cetky. Domov si zřídil podle toho, jak si představoval, že žijí rytíři, zval do něj různé návštěvníky včetně školáků, a o svých pokladech jim vykládal.

Mohlo by vás zajímat: Poklad nedozírné ceny vypátrali v Říčanech. Hrnec ve sklepě ukrýval mince z dob Karla IV.

Podle toho, co se vypráví, mu nacisté kupodivu nijak neublížili, když se je v říjnu 1938 pokusil zastavit. Zkrátka podivína minuli a pokračovali dál. Je dost možné, že ho měli za blázna. Ať už si ale mysleli cokoli, jisté je, že Josef Menčík toho dne nezemřel – ve své hradní tvrzi prý dožil až do 19. listopadu roku 1945, kdy zemřel stářím ve věku 75 let.

Rituál se slanečkem

Bohužel, na této krásné donkichotské legendě není moc pravdy. Josef Menčík skutečně v Dobrši žil, rozhodně si ale nekoupil část místního panství; patřil mu jen jeden z mnoha chudých domků vystavěných v části původního areálu. Skutečně sbíral různé staré věci a občas nosil brnění, které vlastnil proto, že v něm krátce vystupoval v cirkuse.

Jestli se nacistům opravdu postavil, se reálně neví, pravděpodobné to však není; takovou událost by místní kronikáři jistě zaznamenali. Jako nejpravdivější se tak jeví jiná legenda, která se o něm vypráví a potvrzují ji očití svědci – ta o jeho oblíbeném hospodském rituálu. Menčík prý dokázal spolknout celého slanečka, zapít ho panákem rumu a celý výkon vždy údajně završil hrozivým zařváním. I takhle asi může vypadat život rytíře!

Zdroj: Kabinet kuriozit, J. Pavel: Pověsti českých hradů a zámků, Dobrš.cz, irozhlas.cz.