Hospodské předkrmy pohledem cizinců? Hermelín ani tlačenka u nich nezabodovaly

Utopenec, tlačenka, či nakládaný hermelín. Předkrmy či chuťovky, bez kterých si mnoho Čechů nedovede představit návštěvu restauračního zařízení, se tak zcela neshodují s chutěmi zahraničních turistů. Ti na serveru světového atlasu jídla a encyklopedie chutí TasteAtlas vybrali tři podle nich „echt“ české předkrmy. A jejich výběr může na první pohled překvapit.

Nakládaný hermelín k pivu je pro mnoho Čechů ideálním předkrmem. Cizinci ovšem tento názor nesdílí. Více se dozvíte v článku.

Co bychom pro turisty neudělali, říká v komedii Adéla ještě nevečeřela inspektor Ledvina, když představuje detektivu Nicku Carterovi krásy Prahy. Ty jsou ve filmu zastoupeny nejen v podobě soch na Karlově mostě, ale také ochutnávkou specialit v podobě piva, suchých buřtů či taliánů.

Výběr turistů v žebříčku pochutin překvapil znalce historie gastronomie Martina France, alias Docenta Jídla:

Ale jak se zdá, cizinci, kteří Českou republiku nyní navštěvují, toto kinematografické dílo neznají a hlavně se jím neřídí. Na prvním místě v žebříčku tří pivních pochutin na serveru TasteAtlas umístili bramboráky, za ně uzené a třetí příčku přisoudili utopencům.

„No, ještě že tam nedali trdelníky,“ poukázal gourmet a autor průvodce Grand Restaurant Pavel Maurer na všudypřítomné „tradičně české“ duté kremrole, jejichž původ však lze hledat v rumunském Sedmihradsku.

Kdyby bylo na něm, navrhl by turistům zcela jiný hospodský výběr. Takový, který by rozhodně tradiční českou kulturu cizincům představil v nezapomenutelném světle. „Chybí mi tam třeba buřty či gothaj s cibuli, matjesy či mnohdy i u nás opomíjené syrečky. A právě ty bych doporučil. Málokdo totiž ví, že jsou unikátní nejen v tom, že mají certifikaci coby chráněný regionální produkt, ale, což by mělo zajímat hlavně ženy, je to také nejméně tučný sýr na světě,“ uvedl Maurer.

Lenost hospodských a restauratérů?

Uznávaný znalec historie gastronomie Martin Franc z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky, kterému se také přezdívá Docent Jídlo, výběr cizinců chápe, ale kromě utopenců nebere ostatní chuťovky jako typicky české. „Například bramborák dobře funguje i v restauracích v Německu, Rakousku či na Slovensku,“ uvedl Franc.

Podle něj průzkum ukazuje i na lenost některých hospodských a restauratérů. Ta je znát nejen na bramboráčcích, které mnohdy pocházejí z mražených polotovarů, ale i u uzeném. „U tohoto jídla je to opravdu jen lenost, kdy jen pokrájí hotové uzené,“ uvedl Franc. Ve výběru mu chybí například i nakládaný hermelín.

Hospodám ubývají pivaři. Proč?

Franc i Maurer se shodli na tom, že utopenci jsou ve výběru zcela po zásluze. „Utopenec se dá opravdu brát jako typicky český „vynález“,“ uvedl Docent Jídlo.

Poukázal na dvě možná vysvětelní vzniku tohoto pokrmu. Jednou z nich je legenda mlynáři a hospodském Šamánkovi z Berounska, který na přelomu devatenáctého a dvacátého století konzervoval vuřty v kyselém nálevu a pak se utopil při opravě mlýnského kola. „K této legendě jsem však skeptický. Nicméně utopenci mohou také souviset s průmyslovou produkcí uzenářských výrobků,“ uvedl Franc.

Projekt Místo pro život sestavil žebříček krajů podle toho, co nabízí svým návštěvníkům i rezidentům v oblasti turismu:

Dodal, že díky své variabilitě, nenáročnosti výroby a dobré skladovatelnosti mají právě utopenci před sebou ještě slušnou perspektivu. A to nejen v českých hospodách, ale i na vývozním trhu.

Jen málo jsou pak k vidění v českých hospodách a hospůdkách taliány. Tedy příbuzni špekáčku, kdy se hovězí střívka plní telecím či mladým hovězím masem. „Ještě se najdou hospody, kde je dostanete, ale u taliánů je problém jejich příprava. Nedostanete je na stůl za tři minuty, musejí se pomalinku zahřívat. I proto asi nejsou dnes tak populární,“ míní Maurer, který by cizincům doporučil také vuřty na pivu či matjesy.