Pavla (25): Při bruslení na jezeře jsem si všimla zvláštní dívky. Co se stalo poté, mě bude do smrti děsit

radost z pohybu volnost příroda

Pavla se těšila k rodičům na chalupu, až nasadí brusle a vyrazí na zamrzlé jezero. Po chvíli si všimla další bruslařky, ze které šel strach. Měla místo vlasů rampouchy.

Miluji bruslení v přírodě, ale moc často se k němu nedostanu. Letos jsem se těšila jako malá, vstoupila jsem na prázdnou ledovou plochu. Pak ale ke mně přibruslila holka, která vypadala nějak divně. Její tvář byla bledá a z očí šel děs.

Irena (28): Děsivé kvílení mě vyhnalo z procházky u rybníka. Dodnes nevím, co se tam tehdy odehrálo

Na brusle jsem se těšila už od Vánoc

Nemohla jsem uvěřit, že si dělám čas na své milované bruslení až po roce. Přijela jsem k rodičům měsíc po Vánocích, honem s nimi vypila kávu a běžela do lesa k našemu malému jezeru. Chtěla jsem to stihnout ještě před setměním, ale neměla jsem štěstí. Led byl plný dětí, sotva jsem mezi nimi kličkovala.

Pak jsem si všimla ženy, který stála na protějším břehu a sledovala hemžící se kluziště. Zaujala mě na první pohled, ani nevím čím. Možná svým strnulým výrazem. Byla dost spoře oděná. Ze zírání mě vytrhl hromotluk, který do mě vrazil a já skončila rozplácnutá na ledě.

Odcházela jsem naštvaně domů s tím, že si dám ráno budík na šestou, abych si mohla na ledě zabruslit jako první. To jsem taky udělala, nebe bylo ještě růžové a všude kolem božský klid. Ten narušoval pouze zvuk mého bruslení a já se cítila nádherně. Zanedlouho jsem si uvědomila, že nejsem na jezeře sama. Byla tam i ta dívka, opět pozorovala zamrzlou letní plochu. Vlasy měla zmrzlé jako ledové dredy.

Krásně jsme bruslily, dokud se neozvalo praskání ledu

Když začala bruslit, málem mi spadla brada. Uměla nádherné piruety, moje se s nimi nedaly ani rovnat. Chvíli jsme si spolu jen tak tančily a já měla chuť se s ní skamarádit. Zkusila jsem přibruslit blíž, ale ona se mi pořád vzdalovala. Ohlížela se po mně s potutelným úsměvem.

Uvědomila jsem si, jak je bílá v kontrastu s fialovými rty. Oči měla zapadlé, tmavé a jakoby mrtvé. Začala jsem z ní mít strach a zastavila jsem se. V tu chvíli jsem zaslechla zlověstné praskání ledu a pád do vody. Ani nezakřičela, jen zahučela pod led. Rychle jsem se snažila dostat k ní, abych jí mohla pomoci.

Děsivé bylo, že jsem nikde neviděla díru v ledu. Volala jsem z plných plic o pomoc jsem a pak zaslechla zaťukání. Nejprve jsem nevěděla, odkud vychází. Pak jsem sklopila hlavu k nohám. Pod ledem se na mě usmívala žena s temnýma očima. Zaryla do něj nehty a z úst jí vyšla bublina. Pak jsem ucítila tupou ránu do hlavy.

Můj zachránce tvrdil, že se dívka utopila už dávno

Probral mě muž se psem. Z lesa prý viděl, jak bruslím jako pominutá a křičím. Pak jsem se skácela k zemi a praštila se hlavou o led. Vysvětlovala jsem mu, že se tu někde propadla do ledu dívka. Pokýval hlavou na souhlas, jako by to byla běžná věc.

“To ano, ale stalo se to už před lety, od té doby si tu led pečlivě hlídáme,” pravil a já na moment oněměla. Vzpomněla jsem si, že mi o tom máma vyprávěla a já na to docela zapomněla. Musela jsem se setkat s jejím duchem nebo mám halucinace. Každopádně příští bruslení si nechám na zimní stadion. Tam na mě nikdo zpod ledu klepat nebude.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články