Před Bílým domem vypukla palba. Na sídlo prezidenta před 50 lety nalétl vrtulník

Před 50 lety, 17. února 1974, došlo v americkém Washingtonu před Bílým domem k podivnému útoku, který jakoby byl drobnou předzvěstí mnohem hrůznější události, jež o 27 let později vstoupila do historie jako 11. září. Dvacetiletý mladík bez pilotních zkušeností se pokusil nalétnout s helikoptérou na Bílý dům. Jeho akci naštěstí všichni včetně něj přežili – přestože tajná služba na něj zahájila palbu.

Vrtulník, který Robert K. Preston 17. února 1974 ukradl, se později stal turistickou atrakcí.

Zmíněný mladík se jmenoval Robert Kenneth Preston. Pocházel z Panama City na Floridě a jako středoškolák se zapsal do výukového armádního pilotního výcviku pro nezletilé Junior Air Force Reserve Officer Training Corps. Později získal licenci soukromého pilota a začal studovat letecký management. „Jeho snem bylo stát se pilotem vojenského transportního vrtulníku, s nímž bude ve Vietnamu evakuovat raněné vojáky,“ napsal o něm před sedmi lety Christopher Freeze ze Smithsonian Magazine.

Sen se neplní

Do armády Preston narukoval v roce 1972 a byl přijat do čtyřletého programu nabízejícího dvouletý pilotní výcvik na vrtulnících výměnou za následné dva roky služby. Během výcviku se zalétával na lehkém víceúčelovém cvičném vrtulníku Hughes TH-55 Osage, ale zkoušky neudělal kvůli nezvládnutí přístrojů a byl z programu vyřazen.

Podle rozhněvaného mladého muže to byla nespravedlnost. Svůj vyhazov přičítal jen tomu, že se americká armáda právě stahovala z Vietnamu, takže ve Spojených státech amerických bylo náhle kvalifikovaných vojenských pilotů vrtulníků příliš mnoho. Prestonovu frustraci zvyšovalo, že ačkoli mu armáda nesplní jeho životní sen, musí si v ní odsloužit celé čtyři roky, protože závazek k vojenské službě platil, i když zkoušky nesložil.

Snímek ze saigonské ulice změnil pohled světové veřejnosti na válku ve Vietnamu:

Z výcvikového střediska ho převeleli do Marylandu (necelých 40 kilometrů severovýchodně od Washingtonu), kde se začal zacvičovat jako mechanik. „Obyčejný, tichý kluk s nadprůměrnou inteligencí,“ charakterizoval ho později jeho velící důstojník.

Mladíkův splín dovršilo, když se s ním rozešla jeho tehdejší láska. Najednou měl všeho dost a toužil udělat něco, z čeho by znovu nabyl sebevědomí.

Půlnoční vzlet

Bylo krátce po půlnoci 17. února 1974, když Prestona, který se v té chvíli právě vracel autem z hospody do kasáren, napadlo, co by to mělo být.

„Chtěl jsem vzlétnout, letět a přitom řídit. Cítil jsem, že by mi pak bylo lépe, protože miluji létání,“ vypověděl později.

V roce 1968 se slovo Tet stalo symbolem pro sérii mimořádně intenzivních a surových útoků v jižním Vietnamu:

V té chvíli procházel kolem armádního letiště Tipton Field, kde sedělo třicet plně natankovaných vrtulníků Bell UH-1B Huey připravených pro výcvik záložních jednotek a oddílů Národní gardy.

Preston najel s vozem na nehlídané letiště a zaparkoval. „Prostě jsem vyšel, připravil vrtulník k letu, nastartoval ho a vzlétl. Opravdu mě překvapilo, jak to šlo snadno. Myslel jsem, že tam někdo bude,“ popsal později.

Poplach v oblacích

Preston se ve svých úvahách úplně nemýlil, protože hlídka na letišti opravdu byla, jenže si jeho nesprávně parkujícího zeleného Chevroletu Chevy Nova všimla až ve chvíli, kdy už mladík roztáčel rotory vrtulníku. Krátce na to se vznesl, aniž by zapnul světla nebo na svou přítomnost ve vzduchu upozornil řízení letového provozu. Dispečer v řídící věži si ale startujícího vrtulníku přesto všiml, a když si uvědomil, že žádný takový let není uveden v letovém plánu, zavolal policii.

Jeho snem bylo stát se pilotem vojenského transportního vrtulníku, s nímž bude ve Vietnamu evakuovat raněné vojáky, napsal o Prestonovi tisk

To už se ozývali i lidé z domů, kolem nichž Preston proletěl v nebezpečné blízkosti. Nezralý pilot navíc přistál na palouku v nedalekém městě Jessup, odkud po chvíli znovu vzlétl, aniž by si všiml, že kousek od místa jeho mezipřistání stojí obytný přívěs. I jeho obyvatelé oznámili, čeho byli právě svědky.

Stíhačky z Vietnamu se dostaly do Sovětského svazu a také do Polska a Československa:

Poté, co se opět vznesl nad Jessup, dostal Preston nápad, kam by se mohl s vrtulníkem podívat. Jen asi 32 kilometrů jihozápadním směrem se nacházelo centrum Washingtonu a cestu k němu ukazovala osvětlená Baltimore-Washington Parkway. Preston stočil vrtulník podle ní a zamířil k nasvícenému Washingtonovu monumentu, velkému bílému obelisku na konci National Mall.

Když proletěl mezi budovou Kapitolu a Lincolnovým památníkem, všimla si ho i policie. Lety v této oblasti byly samozřejmě i tehdy přísně zakázány. Byl vyhlášen poplach a řídicí středisko Bílého domu se dozvědělo, že směrem k sídlu amerického prezidenta letí ukradený armádní vrtulník. Hlášení přijal agent tajné služby a velitel strážní služby Henry S. Kulbaski.

Připravte se ho sestřelit

Preston opravdu nabral směr k Bílému domu, který později popsal jako velkou černou skvrnu uprostřed moře světel.

V té chvíli už byl Kulbaski v pohotovosti, snažil se vrtulník zahlédnout a dovolat se svým nadřízeným. Současně přemýšlel, jak se zachovat: v případě narušení vzdušného prostoru kolem Bílého domu bylo úkolem strážní služby vetřelce sestřelit, střelba však současně neměla ohrozit nikoho kolem – což v noci nebylo jednoduché zařídit. Nikomu ze svých šéfů se nedovolal.

Děsivá fotografie dětí prchajících před smrtícím ohnivým útokem se stala krutým symbolem válečných hrůz ve Vietnamu:

Preston nakonec srovnal helikoptéru nad jižním paloukem u Bílého domu a dosedl na zem. „Všichni jen stáli a koukali,“ vypověděl později u soudu.

Nic se nedělo a pilot se rozhodl po 10 minutách znovu vzlétnout. Kulbaski to sledoval a věděl, že rozhodnutí je na něm. Vrtulník se začal vzdalovat. „Jestli se vrátí, buďte připraveni ho sestřelit,“ vydal Kulbaski rozkaz ochrance.

Kočky honí myš

Preston od Bílého domu zamířil zpátky do Marylandu, zatímco ho sledovalo řízení letového provozu. Marylandská policie státu Maryland vyslala dvě helikoptéry, aby ho pronásledovaly. Jednu z nich pilotoval Donald Sewell, vyznamenaný vietnamský bojový pilot, druhou Louis Saffran.

Po zemi začaly Prestonův vrtulník stíhat policejní vozy se zapnutými houkačkami. Pilot pochopil, že jim při přistání neunikne. A dostal ten asi nejhorší možný nápad: vrátit se zpátky k Bílému domu a vydat se osobně do rukou prezidenta Richarda Nixona.

11. září 1973 vypukl v Chile vojenský převrat:

Znovu zamířil na jihozápad a docela bravurním manévrem se vyhnul hlídkujícím helikoptérám. Za ocasem se mu udrželi jen Sewell a Saffran.

„Bylo velmi těžké ho sledovat, takže jsme se ho s Louisem neustále snažili hlídat, abychom věděli, kam sakra letí,“ uvedl později Sewell. „Bral to nevyzpytatelnými rychlostmi v rozmezí od 60 do 120 uzlů a ve výškách někdy jen centimetry nad střechami aut.“

Střelba před Bílým domem

Pak se Preston znovu vřítil na jižní palouk u Bílého domu a pouhých 110 metrů od budovy začal klesat k zemi. Podle Saffrana byl tak blízko, že mohl vletět přímo do dveří. A Kulbaski rozkázal zahájit palbu.

Palouk před hlavním vchodem do Bílého domu, kde Preston pod palbou ochranky přistál. Přežil díky tomu, že se hned po přistání skulil pod vrtulník

Rozeřvaly se brokovnice i samopaly. Do hliníkového pláště helikoptéry se zavrtávaly projektily. Preston dostal zásah do nohy, přesto se mu asi 90 metrů od prezidentova sídla podařilo přistát.

Ostřelovaný pilot otevřel dveře helikoptéry a skulil se pod ní. Zachránilo mu to život, protože vrtulník vzápětí schytal asi 500 ran. Po ukončení palby se k němu přihnali agenti tajné služby a Prestona zatkli.

Americký prezident poprvé odstoupil z funkce před vypršením svého mandátu. Poprvé tak učinil formou přímého televizního přenosu. A poprvé se tak stalo zejména díky novinářské práci:

Incident skončil u soudu, kde byl mladík obviněn z pokusu o atentát na prezidenta Richarda Nixona a hrozilo mu doživotí. Preston opakoval, že chtěl jen upozornit na to, co bral jako nespravedlnost vůči své osobě, a ukázat své pilotní dovednosti. Nakonec byl odsouzen k jednomu roku vězení a pokutě 2400 dolarů. Polovičku trestu si odpykal vazbou.

Po propuštění se přestěhoval do Washingtonu, oženil se a vyženil dvě dcery, které vychoval. Zemřel na rakovinu 21. července 2009 ve věku 55 let.

Tajná služba na základě tohoto incidentu zvětšila velikost omezeného vzdušného prostoru kolem Bílého domu. Nixon gratuloval Kulbaskimu a pilotům stíhajících helikoptér, dalším agentům byly při ceremoniálu v Bílém domě předány prezidentské manžetové knoflíčky.