Hezké bydlení se dá vytvořit i levně, říká Lucie Volfová z Jak se staví sen

Interiéry nejraději tvoří ze starého nábytku v kombinaci s novým a řídí se heslem: Neplýtvejme, využívejme tradičních zdrojů. Designérka Lucie Volfová, známá z pořadu Jak se staví sen, prozradila, jak se dá při rekonstrukci bytu či domu ušetřit a kde dělají lidé nejčastěji chybu.

Designérka Lucie Volfová

Dokážete vytvořit interiér za minimum peněz. Co přesně to znamená?

Pokud chce člověk například zrekonstruovat obývací pokoj a nechce kvůli tomu hned vyhazovat všechen starý nábytek, tak přijdu, podívám se, v jakém je stavu, vyslechnu si klientovi požadavky, aby proměna ergonomicky i ekonomicky dávala smysl, a pokusím se mu vytvořit návrh.

Co všechno zohledňujete?

Úplně všechno. Nejen ekonomickou stránku, ale i to, jak kdo žije. Někdo rád pořádá večírky, někdo si rád čte a potřebuje svůj koutek… Na základě toho se snažím zakomponovat vše staré, co by chtěl klient zachovat, do nového. Stará sedačka se dá očalounit, starý stůl se dá natřít atd. Snažím se v rámci rozpočtu maximálně využívat starý nábytek, čímž klient ve výsledku ušetří spoustu peněz. Lidé většinou dědí různé komody a skříně po prarodičích a není nutné je hned vyhazovat. Dají se hezky a vkusně zakomponovat i do nového interiéru.

Chápu tedy správně, že gró vaší práce je kombinování starého nábytku s novým?

Navrhuji samozřejmě cokoli. Dělám i moderní či minimalistické interiéry, vše na základě požadavků klienta, ale moje gró, kterým se už od začátku liším od ostatních designérů, je, že hodně kombinuji starý nábytek s novým.

To jste měla už od začátku poměrně hodně klientů, že?

Naopak! Ze začátku to nebylo vůbec jednoduché, protože lidi na něco takového nechtěli slyšet. Starý nábytek vyhazovali, a když měli jít do bazaru koupit starou Tonku, přišlo jim to divné a styděli se za to, že jdou do bazaru. Nevěděli, jakou má taková židle hodnotu a jak může být v interiéru pěkná. Chtěli něco nového. V podstatě jsem tedy šla proti proudu, ale měla jsem v sobě lásku a chuť dávat starým věcem nový život. Vyhledávala jsem tedy klienty, kteří přesně tohle chtějí.

Tereza Kostková nedávno pokřtila s Bárou Štěpánovou Lucii Volfové novou knihu:

Lucie Volfová

Měla jste i jiné typy zakázek?

Ano, dělala jsem i moderní interiéry třeba za pětatřicet milionů, ale nebylo to pro mě pocitově tak hřejivé jako kombinovat staré s novým.

Co když někdo nemá rád patinu?

Ale my přece můžeme dát staré komodě i nový, lesklý, moderní vzhled. Restaurátor, se kterým spolupracuji, umí dát starým věcem různorodý vzhled.

Kde dělají Češi při rekonstrukcích nejčastěji chyby?

Je zajímavé, že Češi si obecně rádi rekonstruují bydlení sami a chybu dělají především v tom, že si rekonstrukci řádně nenaplánují. Přesně to vysvětluji ve své knížce – co je potřeba krok za krokem udělat. Jezdí pro inspiraci do různých obchodů s nábytkem, kde vidí krásnou komodu, židle…, a protože se jim líbí, tak je koupí. Přijedou domů a zjistí, že jim buď nepasují nebo neladí s celkem apod. A co pak s nimi? Tak si je nechají. Nebo třeba nakoupí dvacet různých polštářků, které k sobě neladí. Často se tedy setkávám s tím, že lidé nakoupí spoustu věcí a zbytečně za to vyhodí peníze. Kdyby si vše řádně naplánovali, udělali si rozpočet, poradili se s odborníkem, vyšla by je rekonstrukce levněji.

Spousta lidí stále vnímá designéra jako luxus, který si nemohou dovolit. Je to tak?

Vůbec ne. Díky designérovi mohou na rekonstrukci výrazně ušetřit. I tady ale platí, že je designér a designér. Dobrý designér jim za slušnou cenu vše naplánuje tak, že vědí, kolik je to bude stát, a nestane se, že by rekonstrukce zůstala nedokončená, což se u mnohých lidí děje, když rekonstruují sami a nemají předem vytvořený plán a rozpočet.

A také často nevědí, kde, co levně sehnat…

Ano, to je další věc. Lidé často nemají přehled, kde a které věci pořídit, aby je to finančně vyšlo dobře a zároveň byl nábytek i práce kvalitní. Když dělám rekonstrukce na klíč, dávám klientům možnost nakoupit materiál za velkoobchodní ceny, takže nejenom ušetří čas, což je k nezaplacení, ale ušetří i spoustu peněz. A díky slevám na materiálu, si mě fakticky zaplatí. Nedělám lidem jenom návrhy, ale zajišťuji jim kompletní rekonstrukci na klíč.

Ukázka proměny bydlení designérky Lucie Volfové:

Nedávno jste vydala knihu Jak vytvořit domov. Co se v ní čtenáři dozvědí?

Kniha je v podstatě o tom, jak si zařídit domov nejenom elegantně, ale i udržitelným způsobem. Zhodnotila jsem v ní svou osmiletou praxi, jakým způsobem se dají kombinovat staré věci s novými. Jsou tam i různé kontakty na mé ověřené firmy. Najít kvalitní lidi v tomto oboru je dnes k nezaplacení. Člověk se podle té knihy může stát sám sobě designérem. Uvidí, co vše práce obnáší, co musí znát a umět. Předávám jim vlastně své know-how.

Designérů je dnes už poměrně hodně. Podle čeho se dá poznat dobrý designér?

Mě si třeba lidé vybírají podle toho, že zakázku neberu jako práci, ale každá proměna je pro mě srdeční záležitostí a dávám do ní maximum. Veškerou energii i duši. S oblibou říkám, že každý dobrý designér by měl být i psycholog. Neměl by dělat katalogové bydlení, ale vytvářet interiér na míru osobnosti klienta. To každý designér nedělá.

Co vás vždycky nejvíc při práci zahřeje u srdce?

Když můžu udělat klientovi, který třeba nemá dostatek financí, krásný interiér a on z toho má potom radost. Většinou ti lidé tvrdí, že netušili, že se dá něco takového za minimum peněz udělat. Mnoho lidí má obecně představu, že potřebují miliony, aby měli hezké a harmonické bydlení, ale není to pravda.

Takoví lidé si pak většinou nového bydlení i víc váží… Nebo se pletu?

Ano, jsou rádi a říkají, že by je nenapadlo použít třeba staré židle po babičce a zakomponovat je do nového interiéru. Zakázky, kde neřeším rozpočet, jsou samozřejmě snem každého designéra, ale tito zákazníci si většinou výsledku neváží tolik, jako ti, kterým splním sen za minimum peněz.

Konečné dekorování je vždy v Lucčině režii:

Lucie Volfová

Když už jsme u těch snů… Stala jste se jednou z designérek pořadu Jak se staví sen. Je to výrazně odlišná práce od té, co děláte běžně?

Postup je prakticky stejný jen s tím rozdílem, že rozsah prací, který je v pořadu potřeba udělat za pět dní, většinou děláme v reálu několik týdnů i měsíců. Je tam velký tlak na čas. Jednou jsme třeba místo obývacího pokoje dělali i pokojíček, chodbu, nebylo to úplně jednoduché.

Zavzpomínáte na nějakou proměnu?

Jeden pán měl doma od dětství konferenční stolek a chtěl ho zachovat, což bylo něco pro mě! Byla jsem ráda, že můžu zachovat něco starého v nové podobě. S kolegou jsme po nocích patinovali a šmirglovali, měla jsem radost, že jsme mohli ukázat, že se dá ze staré věci udělat něco nového, s jiným vzhledem. Paní majitelka tomu vůbec nechtěla věřit, když stolek viděla. Chtěla ho původně vyhodit.

Kromě toho, že jste designérka, jste i malířka a dekoratérka… Věnujete se ještě něčemu dalšímu?

Na nic jiného už nemám čas. (smích) Kromě toho, že maluju a dekoruju, jsem i máma jedenáctiletého syna. Můj život je o tom, že buď pracuju, nebo jsem se svým synem. Naštěstí práci beru jako koníček. Když můžu tvořit – dělám i artové stěny pro klienty, je to pro mě radost. Moje energie a duše se prolínají v celém interiéru.

Kam byste svou práci chtěla posunout dál. Co by vás bavilo?

To, co dělám, dělám na maximum. Ale tím, že zakázek je víc a víc a mám kolem sebe tým lidí, který pro mě pracuje, chtěla bych svou značku rozšířit a nebýt už jen sama za sebe – Lucie Volfová Design, ale mít vlastní studio, kde by se mnou pracovali i další designéři, jež berou práci podobně jako já. Srdcem. Jinak dělám workshopy pro děti a rodiče, to mě moc baví, a také bych je chtěla rozšířit. Ale nezvládnu všechno sama. Mám tedy nějakou vizi a věřím, že ke mně ve správnou dobu přijdou správní lidé a podaří se nám ji naplnit.